Co je těžké na ruštině

O češtině se říká, že je těžká. Nám to nepřijde, učíme se ji od malinka, ale pro cizince je obtížné zvládnout češtinu.

Na jednom webu jsem se dočetla, že ruština patří taky k obtížným jazykům. Ovšem autor toho textu měl za svou mateřštinu nejspíš angličtinu a neznal některé jazykové jevy, které jsou pro nás v českém jazyce přirozené.

Prvním oříškem, na který narazíte, je azbuka. Některá písmena má ruština společná s námi, některá jsou úplně jiná a pak je tam pár hlásek, které se píšou stejně, ale čtou jinak. Proto na začátku výuky bude potřeba hodně psát, abyste si tu azbuku zažili. Pak vám přejde do krve a bude pro vás zcela přirozená.

Nedávno jsem byla nakupovat se svým synem, který se rusky nikdy neučil. Řekla jsem mu, ať mi podá láhev, na které bylo azbukou napsáno rossijskoe igristoe (ruské šumivé víno). Vůbec jsem si neuvědomila, že on to přečíst neumí a že je to pro něj nesrozumitelné. Pro mě je to něco samozřejmého, něco, co čtu stejně snadno, jako češtinu. A neplete se mi to. To dodávám jen pro ty, které by napadalo, že dvě podobné abecedy, že se to člověku musí plést. Jen ze začátku. Časem se mozek přizpůsobí a zcela přirozeně při čtení přechází z abecedy do azbuky byl zpátky.

Skloňování podstatných a přídavných jmen a časování sloves známe z češtiny, takže to pro nás zdaleka není tak obtížné, jako pro ty, kteří mají angličtinu za svůj mateřský jazyk.

Ruština je slovanský jazyk stejně, jako čeština, takže jsou tu určité podobnosti. Ale taky určité zádrhele, kdy stejné slovo má zcela jiný význam v českém nebo ruském jazyce.

Jako u každého jazyka ale platí to, že když se tomu dá určité úsilí, tak to jde.