Co je těžké na ruštině

O češtině se říká, že je těžká. Nám to nepřijde, učíme se ji od malinka, ale pro cizince je obtížné zvládnout češtinu.

Na jednom webu jsem se dočetla, že ruština patří taky k obtížným jazykům. Ovšem autor toho textu měl za svou mateřštinu nejspíš angličtinu a neznal některé jazykové jevy, které jsou pro nás v českém jazyce přirozené.

Prvním oříškem, na který narazíte, je azbuka. Některá písmena má ruština společná s námi, některá jsou úplně jiná a pak je tam pár hlásek, které se píšou stejně, ale čtou jinak. Proto na začátku výuky bude potřeba hodně psát, abyste si tu azbuku zažili. Pak vám přejde do krve a bude pro vás zcela přirozená.

Nedávno jsem byla nakupovat se svým synem, který se rusky nikdy neučil. Řekla jsem mu, ať mi podá láhev, na které bylo azbukou napsáno rossijskoe igristoe (ruské šumivé víno). Vůbec jsem si neuvědomila, že on to přečíst neumí a že je to pro něj nesrozumitelné. Pro mě je to něco samozřejmého, něco, co čtu stejně snadno, jako češtinu. A neplete se mi to. To dodávám jen pro ty, které by napadalo, že dvě podobné abecedy, že se to člověku musí plést. Jen ze začátku. Časem se mozek přizpůsobí a zcela přirozeně při čtení přechází z abecedy do azbuky byl zpátky.

Skloňování podstatných a přídavných jmen a časování sloves známe z češtiny, takže to pro nás zdaleka není tak obtížné, jako pro ty, kteří mají angličtinu za svůj mateřský jazyk.

Ruština je slovanský jazyk stejně, jako čeština, takže jsou tu určité podobnosti. Ale taky určité zádrhele, kdy stejné slovo má zcela jiný význam v českém nebo ruském jazyce.

Jako u každého jazyka ale platí to, že když se tomu dá určité úsilí, tak to jde.

Proč se učit rusky?

V době mého dětství a raného mládí byla ruština ve školách povinná a navíc byla spojená s komunistickou ideologií, takže komu vládnoucí režim vadil, ten současně s tím zatracoval i ruský jazyk a potažmo i kulturu a cokoliv, co přicházelo z východu. Sovětský svaz (tedy dnešní Rusko plus další země, které se později osamostatnily) byl náš velký bratr, k němu se vzhlíželo. Komunistická ideologie tam zvítězila o pár desítek let dříve než u nás, byla to první země, kde se tak stalo, takže v tomto směru byli skutečně zkušenější. Jako dítě jsem samozřejmě netušila, že jsou sice o hodně dál, ale že to připomíná cestu slepou uličkou. Čím jste dál, tím dřív zjistíte, že se musíte vracet.

Dostávaly se k nám jen ty informace, které byly žádoucí. Takže Lenin a Brežněv byli oslavováni, o jejich chybách se nemluvilo, takže se jevili jako mimořádně dokonalí. O Stalinovi se víceméně mlčelo. Zato každý úspěch sovětských soudruhů byl předkládán jako příklad hodný následování. Kritizovat úspěchy našeho velkého ruského bratra nebylo vůbec vhodné. Asi tak, jako když máte dneska výhrady ke svému šéfovi, ale velmi si rozmyslíte, co z toho mu řeknete, protože tím můžete dávat v sázku svoji budoucnost.

Rusko = Sovětský svaz = komunismus. Tak jsme to tehdy cítili a není divu, že se s tím svezla i ruština, ruská (předkomunistická) kultura, dějiny. Tomu se říká vylít s vaničkou i dítě.

Když se dneska zeptáte na ruštinu někoho staršího, kdo se ji učil řadu let ve škole, nejspíš už z ní moc neumí. Možná kdyby ji potřeboval třeba k práci, tak nějaké znalosti vyloudí, ale žádná sláva to nebude. Mladí lidé, kteří si dnes můžou zvolit ruštinu dobrovolně, jsou na tom lépe. Právě proto, že mají možnost volby. Je velký rozdíl mezi tím, když si můžete volit nebo když je vám rozhodnutí vnucené. Když si volím sama, přebírám jistou odpovědnost, projevuju určitou aktivitu, musím si svoje rozhodnutí zdůvodnit.

Další účinnou motivací je když určitou znalost nebo dovednost potřebujete. Kdybyste bydleli v Karlových Varech, slyšeli byste ruštinu velmi často, protože Rusové tam jezdí hodně a navíc jsou to ti bohatí, kteří hodně nakupují. Takže rusky mluvící zaměstnanci jsou tam potřeba a skoro bych se vsadila, že i na karlovarských školách je o ruštinu větší zájem, než v jiných městech.

Angličtina je důležitá a učí se jí skoro každý. Proto už taky není takovou výhodou jako tomu bývalo dřív. Ruština takovou výhodou být může.